Alan Watts citáty

Zdá se, že ani věřící ani nevěřící si nejsou vědomi toho, že náboženství má povahu analogie.

Význam slova intelekt byl degradován stejným způsobem jako význam slova „metafyzika“.

Čínská klasická kniha, známá jako Tao Te King se může číst rovnocenně jako příručka metafyziky, přírodní filosofie, státnictví či vedení osobního života.

Naše současná civilizace postrádá zcela zřejmě jakýkoliv sjednocující princip.

Naděje, že moderní svět, takový jaký jej nyní známe, nalezne vůbec někdy princip jednoty, je vskutku krajně malá.

V historii byli nábožensky nejsvárlivější židé, křesťané a muslimové, a to hlavně pro svou nadměrnou závislost na autoritě svatých písem a pro relativní zanedbávání neslovních forem uctívání.

Není podstatný rozdíl mezi zenbuddhisty, sufiji, vedantisty a blaženě mlčícími trapisty.

Je-li Bůh všemohoucí a věčný v metafyzickém smyslu, pak jak může být nezodpovědný za původ zla?

Nebe se zdá být nad námi, ale ve skutečnosti žijeme v jeho středu.

Je přesnější říkat, že intelektuální poznání se spíše realizuje než dosahuje, neboť pojem „realizace“ v sobě zahrnuje objevení něčeho, co je již přítomno, nebo co je darováno.

Rozum je schopnost generalizovat z jednotlivostí.

Aby si člověk vytvořil názor, že jeho potřeby jsou čistě biologické, musí filosofovat.

Musím opakovat: Paměť, myšlení, jazyk a logika jsou pro lidský život podstatně důležité. Jsou jednou polovinou duševního zdraví. Ale člověk, který je zdráv jen z poloviny, není zdráv.

Dnes jsou téměř všechna nová slova novým uspořádáním starých slov, neboť my už nemyslíme tvůrčím způsobem.

Vše, co vidíte před sebou, je výsledkem toho, jak se cítíte ve své hlavě.

Všechny vlastnosti, které ve světě kolem nás buď obdivujeme nebo které si ošklivíme, jsou odrazy z vnitřku.

Svoboda myšlení není sama o sobě cílem, a když se o ni usiluje jen pro ni samotnou, končí naprostým chaosem.

Člověk je od přirozenosti filosofem a nemůže být jiný.

Lidská biologická jednota je pouze jednotou nástrojů.

Existuje snad lidstvo jen proto, aby si sloužilo, a je-li tomu tak, k čemu si má sloužit?

Moderní protestantismus se stal tak mlhavým, nejistým a zmateným ve věcech nauky, že jeho jediným poutem a také jeho jediným učením je morálka, založena na vnějším napodobování osobního chování Ježíšova.

Bezprostřední nebezpečí čistě technologického pokroku je dostatečně zjevné v podobě atomové bomby a nemusí být dále zdůrazňováno.

Myšlení je svobodné, aby odhalovalo realitu, aby přišlo na to, co člověk vlastně je.

Taoismus se vskutku stará o nekonvenční poznání, s přísným porozuměním životu, namísto prostřednictvím abstrakt a lineárních termínů representativního myšlení.

Jako využití velkých kultur a jako jedinečný a zvlášť poučný příklad cesty osvobození je zen jedním z nejcennějších darů Asie světu.

Buddhismus zen je praxe a vidění života, které nenáležejí k žádné formální kategorii moderního západního myšlení.

Pokud si člověk uvědomí svoji pomíjivost, dostane se do stavu éteričnosti.

Smrt je miniaturou velké pravdy, že jsme každým okamžikem vrháni do neznáma.

Jakékoliv množství vaší úzkosti nijak neovlivní to, co se stane.

Základní principy filosofe, náboženství a metafyziky lze pochopit dvěma zcela rozdílnými cestami.

Zen je především zkušenost povahy neslovní, prostě nepřístupný zvládnutí čistě literárním způsobem nebo poučením.

Lidé se obávají zapomenout na svou mysl, obávají se, že se dostanou do prázdnoty, ve které se nebudou moci ničeho chytit.

Nic není tvořivější než smrt, neboť ona je celým tajemstvím života.

Nenarozený duch i v nejprostším člověku stále dělá zázraky.

Dualistický způsob myšlení by nám rád vnukl názor, že hledisko zenu je fatalistické, opačné než svobodná volba.

Tvrdíme-li, že slunce je jasné, protože takové je vidíme svýma očima, je to právě tak pravda, jako tvrzení, že naše oči vnímají světlo, jelikož svítí slunce.

Smést myšlenky, které vznikají, je totéž jako smývat krev krví.

Vzdáváme se pokusu být spontánními, když shledáme, že tento pokus není nutný, a teprve tehdy se dostavuje pravá spontánnost.

Často se říkalo, že být zakotven ve vlastní osobnosti je jako mít trn v kůži, a že buddhismus je druhým trnem, který slouží k vytažení prvního.

Nepraktikujeme Zen, abychom se stali Buddhy, nýbrž už od začátku proto, že jsme Buddhou.

Postojem víry je pustit se a otevřít se pravdě. Bez ohledu na to, co se může ukázat.

Taoismus je cesta osvobození, která se nedá nikdy provést prostředky revolty, jelikož je dobře známo, že největší část revolucí nastolí horší tyrany, než byli ti, které zničila.

Víra je stav otevřenosti nebo důvěry.

Západ nemá žádné uznávané zařízení odpovídající taoismu, protože naše hebrejsko-křesťanská duchovní tradice ztotožňuje absolutního Boha s logickým a morálním řádem konvence.

Meditace vsedě není žádné duchovní cvičení určené k dosažení vyššího cíle. Podle buddhistického názoru je to jen správný způsob sedění, a zdá se být zcela přirozené, že zůstáváme sedět, pokud není nic jiného na práci, abychom nebyli obtěžováni nervovým neklidem.

Život je hra, jejíž pravidlo zní: „To není žádná hra, tady jde o život.“

Ego není nic jiného než zaměření vědomé pozornosti.

Snažit se definovat sám sebe, je jako pokusit se kousat vlastní zuby.

Svatí potřebují hříšníky.

Je-li křesťanství vínem a islam kávou, pak buddhismus je zcela jistě čajem.