Valeriu Butulescu citáty

Podzim. Něco jako inflace listí.

V malých duších se skrývá velká nenávist.

Tolik atomů terorizovaných jednou makromolekulou.

Rezivějící železo se nerozkládá. Slučuje se.

Samoty se člověk dobere buď tím, že žije v poušti, anebo že se obklopuje bezvýznamnými lidmi.

Revmatismus. Metuzaléma bolela kolena při každé změně epochy.

Rostlina čekající životadárnou bouři.

Řvěte tlumeně. Ať neprobudíte skutečné lvy.

Takže hledejme svůj osud, když už jsme se narodili.

Ti, kteří v nouzi naříkají, výskají, když jsou šťastni.

Vesmír je nekonečný. Rozkládá se od Aše po Lanžhot, ba ještě dál.

Učiněný rek z pohádky, širokoplecí jako kůň a chytrý jako odborový předák.

Tahle kukačka, rozhodnuta sama odchovat mládě k všeobecnému rozhořčení kukaček.

Třebaže mýliti se je lidské, nečiňte ze zmýlené důkaz svého lidství.

Podívej se, kam padá stín, a budeš vědět, kdo cloní světlo

Udavačství? „A pak dávám vaší milosti na vědomí…“ Prvním rumunsky psaným dokumentem bylo hlášení informátora.

Planeta Venuše. Peklo, jemuž vzdálenost uděluje božskou svatozář.

Utrhl jsem se na číšníka, kdeže mám vidličku. Opáčil, že ji držím v ruce – z toho jsem vyvodil, že zákazník nemívá vždy pravdu.

Vyrostl jsem. A přesto jsem nedokázal uvěřit, že otec je smrtelný.

Vhodný kus mramoru dokáže prodloužit vaši památku o celý věk.

V poháru konjunktury vypadalo jeho svědomí nerozpustné.

Věčnost. Přesýpací hodiny bez písku.

Velkodušnost. Žíznivé je svrhl do oceánu pitné vody.

V žalostném postavení se použije slzný plyn.

Ve všem, co není věda, je nějak zastoupena móda.

Vánek. Uragán, který prošel cenzurou..

Věty natolik významově zatížené, až v místech čárek praskají.

Vrátil se marnotratný syn. Něco si doma zapomněl.

Všemocnost učinila ze lva pouštní zvíře.

Vlna je pomíjivá. Věčný je jenom neklid moře.

Viděl jsem draka, jak si kupuje masku. Asi má v úmyslu nás postrašit.

Voda. Čím je chudší, čím je čiřejší.

Zrcadlo nevynalezl šereda.

Příteli, jsem zvědav, kdo z nás dvou dřív vkročí do třetího tisíciletí.

Základem každého vývoje je nerovnováha.

Žalován svým vlastním stínem, jemuž bráním vidět slunce.

Žádost neboli světská podoba modlitby.

Z blbosti, podobně jako z pachu tchoře, se snadno může stát zbraň.

Ze spárů ďábla jsem lehce vyvázl. Jak se však vymanit z objetí andělů?

Zkrášlete si odvrácenou část povahy a vynasnažte se udělat dobrý skutek beze svědků.

Z kolenou rovnou štěstěně na kolena.

Země si myslí, že ji meteority zbožňují.

Nesmrtelnost. Větší ekologickou katastrofu si ani nelze představit.

Nevěřím v makrocefalický stát, ani v stát hlavonožec.

Nespavost. Marný pokus, jak si prodloužit život.

Sebevrah se nebojí smrti. Bojí se života.

Pro toho, kdo opustil peklo, očistec snadno splyne s rájem.

Rehabilitace. Polechtat zbité dítě, aby se smálo.

Jsou povznášející okamžiky, kdy vám smrt připadá dvojnásob smutná.

Máte-li obtížené svědomí, snažte se neztratit paměť. Co kdyby ji někdo našel?

Krvavý obzor nemusí vždy nutně znamenat svítání.

Většina milionářů jsou děti inflace.

Vesmír je nekonečný. Každý má právo myslet si, že je jeho středem.

Vypadl mi zub zrovna ve chvíli, kdy jsem se považoval za věčného.

Voda postupuje, kameny zůstávají.

Vítr uvažuje: les by měl být rodu ženského. Ať foukám odkud foukám, vždycky hučí.

Uchovávám si něco z filozofie akátu. Rozkvétám jenom tehdy, když jsem si jist, že už je jaro.

I Einsteinův mozek obsahoval devadesát procent vody.

Na jeho pohřbu ať pláčou jen dlužníci, a přesto bude dost žalu.

Okázalé se jeví ještě okázalejší, je-li nahlíženo z příkopu.