Valeriu Butulescu citáty

Láska se nemůže zvrhnout v nenávist. Studená tma, která nás obklopuje, v našem případě vychází z krbu s vyhaslým ohněm..

Lhář nedůvěřuje nikomu.

V den výplaty se usmívají i škarohlídi.

Zjistila, že jí černé šaty sluší. Od té chvíle se modlí, aby jí zas někdo z příbuzenstva odešel k velké armádě.

Zlatá slova rezivějící v předpokoji nehodného ucha.

Lepší je v nějakou ideu nevěřit, než věřit a nevědět proč.

Ve společném neštěstí drží lidé víc pospolu než ve společné radosti.

Bolí vás srdce? Radujte se! Přijde čas, kdy už vás bolet nebude.

Jsou lidé, s nimiž nemohu souhlasit, i když mají naprostou pravdu.

Apoteóza čili okázalý útěk. Útěk do nebe. Ve všech náboženstvích nadejde den, kdy proroci vezmou nohy na ramena. Nanejvýš okázalý útěk před zodpovědností.

Jeden se může umazat i práškem na čistění.

Jsme ochotni soucítit s těmi, koho jsme porazili, jakmile je vidíme ležet na podlaze.

Jsem raději, když přede mnou zabouchnou dveře, než aby mi je nechali otevřené.

Jsem zvědav, jak osli ocení naši vokální hudbu.

Jeho nároky vzrůstaly úměrně tomu, jak se učil počítat.

Jenom čekám, až mě poprosí, abych ho mohl odmítnout.

Jen slabí mluví o spravedlnosti.

Její oči – obrovské, řasenkou vyvedené nuly.

Jedním okem šilhá po slanině, druhým po Benzině.

Je to umění, každý den psát a nestát se deníkářem.

Cítím v sobě alter ego, vůči kterému vyčerpávám veškerou zásobu altruismu.

Nit se přetrhla a loutka se zhroutila na zem. Byl to její první nezávislý pohyb.

Nikdo nechce uvěřit v něžnost hadů. Nikoho nevzruší bezbarvá krev květin.

Někteří si myslí, že oklamou život, když zestárnou, aniž co udělali.

Totéž slunce v téže chvíli pro jedny vychází, pro druhé zapadá.

Teorie škodlivého větvení. Na škodlivých větvích budou růst jen škodlivé pupeny.

Pitomost. Schopnost některých mozků nechat se nakazit nějakou myšlenkou.

Po takovém proslovu cítíš potřebu jednu mu vrazit. Ale v Parlamentu jsou podobné věci zakázány. Můžeš ho nanejvýš interpelovat.

Pokažená past se může stát pohostinným útočištěm.

Otevře-li vlk tlamu, nepočítej mu zuby!

Po celý život nás udržuje v dobrém stavu strach ze smrti. Pomine v stáří a umožní nám lehce zemřít.

Po posledním povýšení to dotáhl na člověka.

Odrovnal mě. Ze svého hlediska.

Obíhej ustavičně kolem Slunce. Říkají tomu revoluční pohyb.

Než jsme se naučili hrát si na život, učíme se hrát si na školu.

Nežádejte po něm, aby běžel rychleji. Nevidíte, že si zakopává o křídla?

Bumerang je jako půjčené peníze. Ne vždy se vrátí zpět.

Achilles hleděl nepřátelům přímo do tváře. Měl zranitelnou patu.

Napřed chci říct, co mám na jazyku. Teprve potom si nechám spravit chrup.

Nejistým krokem vstupovali z jednoho oživení do druhého.

Nechval plevel, ani když vzejde ve zlatém korýtku.

Jsem si jist, že všechny tyto myšlenky bleskly hlavou někomu jinému dávno předtím, než jsem se narodil. Nebyly však tehdy zapsány, protože ne každý se zabývá hloupostmi.

Nebe je zklamání. Každý předmět vržený vzhůru se rychle vrátí zpět.

Jsme mocní! říkají bodláky. Máme ostny a naší úrody se nikdo nedotkne.

Mám v sobě cosi z lidového vypravěče Iona Creangy: zálibu v koláčích.

Hospodářské krize značně rozšířily škálu jedlých hub.

Kosmický chlad vás dožene k tomu, že spálíte i své diamanty.

Jak mladá bývala dříve věčnost!

Byl tak malý, že jsem před ním musel klečet.

Cítím se zbytečný jako křídlo anděla v prázdném nebi.

Bůh smísil jazyky, aby dal chléb překladatelům.

Ani zlaté hodinky neodměřují čas pomaleji.

Být tak já Země, nepřitahoval bych nikoho.

Bitý, ale neodbytý.

Aby vás všichni zdravili – řekla moucha -, stačí usednout na klobouk nějakého ředitele.

Abych dostal křídla, musel jsem odpřísáhnout, že nebudu létat.

A přijde den, kdy už ani staří nebudeme.

Aforismy? Že by se dala takovými myšlenkovými výměšky zúrodnit kultura?

Ať slavík neštěká! Ať zpívá, nebo ať mlčí.

Dvojnásobné štěstí. Skrblík počítá peníze před zrcadlem.