Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.

Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti.

Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Třebaže je Bůh pro všechny smrtelníky neviditelný, mohou ho vypozorovat z jeho děl.

Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.

Statečnost míří ke hvězdám, strach ke smrti.

Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Je divné, že se bojí smrti.Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce. Jo, myslím, že je to přítel.

Smrt je něčím přirozeným, nepopiratelným a nevyhnutelným.

V nebi nejsou žádní zajímaví lidé.

Vyhodili mě ze školy, protože jsem podváděl při zkoušce z metafyziky. Nahlížel sem do duše svýho souseda.

Všechno si vyžádá smrt, je zákonem, ne trestem zemřít.

Mít pohlavní styk znamená kopat smrt do prdele a při tom si zpívat.

Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše.

Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi – života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.

Vše, čeho se dotkne láska, je nesmrtelné.

Na celém světě není rozhodně nic, co by mohlo přiměti člověka, aby miloval svého bližního… Je-li a byla-li dosud láska na světě, tedy jen proto, že lidé věřili v nesmrtelnost… Kdyby v člověku vyhasla víra v nesmrtelnost, zmizí v něm nejen láska, nýbrž i všechna síla společenská. Nic nebude nemravného, všechno bude dovoleno. I lidojedství…

Přitažlivost filmu spočívá ve strachu ze smrti.

Smrť je liekom, ktorý nájdeme kedy chceme, ale máme ho použiť čo najneskôr.

Všechno, čeho se dotkne láska, je zachráněné od smrti.

Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.

Nejlepší smrt má ten, kdo umíraje je oplakáván svými.

Mnoho psů – zajícova smrt.

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to jejich!

Poznal jsem, že všechno, co dělám, souvisí se smrtí.

Život vám dává jedinečnost, smrt vám ji ničí.

Smrt se neřídí našimi plány.

Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem. Umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše.

Jen jeden div je větší než moře, a tím je nebe. Jen jeden div je větší než nebe, a tím je nitro lidské duše.

Kde nic není, ani smrt nebere.

Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!

Smrt z nás všech dělá anděle a tam, kde kde měli ramena, nám dává křídla, hladké jako drápy havranů.

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Šťasten kdo zemře dřív, než začne volat smrt, aby si ho vzala.

Velká duše musí dát bolesti větší prostor než malá.

Všechny srovnává smrt. Nerovni se rodíme, rovni umíráme.

Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.

Láska nás vedla ke smrti v téže chvíli.

O mnoha lidech lze říci, že svou smrtí prospěli lidstvu víc, než svým životem.

Duše člověka podobá se vodě: s nebe přichází, k nebi stoupá, a zase musí padnout k zemi, kroužíc věčně.

Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.

Smrt by měla být klidným přitakáním, láskyplným rozloučením se starými púřáteli, se světem. Neměla by v ní být obsažena ani stopa tragédie.

Nenávidím se a chci zemřít.

Příliš mnoho psů – zajícova smrt.

Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.

Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.

Nemocnice jsou místa, kde se vás pokouší zabít bez udání důvodu. Chladná a odměřená krutost americké nemocnice není způsobována lékaři, kteří jsou přepracovaní, nebo jsou na smrt zvyklí a znudění. Její příčinou jsou lékaři, kteří dostávají maximální plat za minimální práci, a kteří sklízejí obdiv od nevzdělanců, jako kdyby to byli zdraví přinášející medicinmani. A přitom většinou nerozeznají vlastní chlupy na prdeli od zbytků celerové nati.

Keby niektorý z bohov povedal: čomu dáš prednosť – žiť ďalej s tým, čo máš, alebo ihneď zomrieť, keby ti nemalo byť dožičené nadobudnúť ešte niečo väčšie, voľ radšej smrť.

Smrt je černý velbloud, který klečí u brány každého z nás.

Velkou lásku a její rodnou sestru, velkou nenávist, nemůže ani smrt anulovat – tak jsou obě mocné.

Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Neužitečný život je předčasná smrt.

Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.

Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše.

Zvyk nalézati ve všem všudy jen směšnou stránku je nejspolehlivějším příznakem duše mělké – neboť směšné leží vždy na povrchu.

Láska je souzvuk potřeby a citu, manželské štěstí je výsledkem naprosté duševní shody obou manželů.

Skutečnost, to je stáří, chudoba, bída osamělost a smrt – i když si někdo pyšně vykračuje v značkových džínách.

Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.

Když ti, kdo se milovali, zapomenou na něžnost, zůstane smrti málo, co by jim vzala.

Kdo miluje, bezděčně se přizpůsobuje duši milovaného. Tak silně touží, aby ho nezranil, aby byl úplně takový jako on, že tajemnou a náhlou intuicí čte v hloubi jeho duše nepostřehnutelná hnutí.