Důvodem, proč je vesmír věčný, je, že nežije sám pro sebe, ale dává život ostatním, jak se proměňuje.

Člověk snáze pozná vesmír, než svého souseda.

Slovo vesmír doslova znamená „jedna báseň“ (uni – jedno, verse – báseň).

Vesmír je jako velká knihovna, ve které jsme my, badatelé, stále jen na začátku první kapitoly nekonečného příběhu.

V mé mysli nikdy nevznikaly pochybnosti o darwinovském chování molekul. A jestliže je to pravda zde, pak to musí platit v celém vesmíru.

Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotubulách nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru.

Jakmile se rozhodnete, vesmír se spikne, aby se to stalo.

Když potkáme člověka a zamilujeme se do něj, máme dojem, že s námi souzní celý vesmír.

Naše existence deformuje vesmír. To je zodpovědnost.

Každá činnost ve vesmíru je výsledkem předcházející příčiny a zároveň příčinou následující činnosti.

Radost je zvukem, který se rozléhá vesmírem.

Až obujeme svět, vyletíme raketou do vesmíru obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.

Láska je klihem, který drží Vesmír pohromadě.

Pro toho, kdo věří ve fyziku, je oddělení minulosti, přítomnosti a budoucnosti pouhou iluzí.

Bůh může existovat, ale věda umí vysvětlit vesmír bez nutnosti tvůrce.

Vaše fyzické prostředí, osobní majetek, fyzické aspekty života jsou pouhé iluze vytvořené vesmírnou vitalitou.

Celý vesmír vibruje a vydává zvuk.

Vesmír se pravděpodobně nikdy nezastaví, nikdy se nezhroutí a nikdy nedojde svého konce.

Já osobně zastávám názor, že už velice brzy – asi během příštích dvaceti let – zcela jistě zjistíme, že se nenacházíme ve vesmíru sami.

Nesoudím vesmír.

Slabý antropický princip: vesmír je takový, že stvořil pozorovatele.

Je životní pravdou, že si nelze přát nic, co by také nemohlo být vytvořeno (manifestováno) někde ve vesmíru.

Naše tělo je kondenzovaná kopie celého vesmíru.

Ve vesmíru není nic, čeho by bylo třeba se bát.

Vesmír je velký stroj na sny.

Vesmír není povinen být v dokonalé harmonii s lidskou ctižádostí.

Člověk raději pozná vesmír než sebe samého.

Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.

Všechno ve vesmíru je jako magnet a všechno je na magnetické frekvenci, včetně vašich myšlenek a pocitů.

Vesmír vzniká z myšlenky. Jsme tvůrci nejen vlastního osudu, ale i vesmíru.

Jste pánem svého života a vesmír reaguje na každý váš rozkaz.

Když milujete, využíváte nejvyšší moc ve vesmíru.

Celý vesmír se rovná hodinovému stroji s kolečky do sebe zapadajícími a vzájemně na sobě závislými.

Můj přítel, filosof Jaques Monod, mluvil často o nahodilém charakteru vesmíru. Věřil, že všechno v životě se děje náhodou, snad jen s výjimkou jeho snídaně, kterou mu podle jeho názoru téměř určitě připravovala hospodyně…

Vesmír je velká iluze. Kdyby nebylo prostoru, oné podezřelé dimenze empirického světa, byla by tato iluze průhlednější.

Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.

Vesmír je náhodný, morálně netečný a nepředstavitelně krutý.

Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny, jakkoli hloupé by se mohli zdát. Jsou to naše sny a jen my víme, jakou cenu za ně platíme.

Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost, a tím prvním si nejsem úplně jist.

Člověk není jediným živým tvorem, jenž je v nekonečném vesmíru vybaven rozumem.

Jste tady, abyste pomohli naplnit božský smysl vesmíru. Tak důležití jste!

Filozofie je zapsána do této veliké knihy, tj. vesmíru, který je neustále vystaven našemu pohledu, ale nemůže být pochopen, pokud se nejprve nenaučíme jeho jazyku, v němž je zapsán. Jeho jazykem je jazyk matematiky a jeho znaky jsou trojúhelníky, kruhy a další geometrické obrazce, bez nichž by nebylo možno sestavit byť jediné slovo. Bez těchto znaků a slov vesmírem člověk bloudí jako temným labyrintem.

Nejenom podstata vesmíru je nehmotná, ale také myšlení je nehmotného charakteru.

Vědomí je skutečná podstata vesmíru.

Vesmír nám odkrývá svoji tajemnou povahu jednou záhadou za druhou, a my v tom nacházíme nesmírnou krásu a pokoru.

Celý vesmír je nádhernou myšlenkou.

Celý vesmír je plný života dokonalých tvorů.

Dnes v noci si ve své mysli přehrej své zážitky ze dne tak, jak by sis přál, aby se stalo, prociť si to, jakoby se to skutečně stalo. Tím postupně změníš sled budoucích událostí.

Vesmír, ve kterém žijeme, je stále plný neznáma.

Jaká chiméra je člověk! Jaká novota, jaké monstrum, jaký chaos, jaký subjekt protimluvů, jaký div! Soudce všech věcí, trapný pozemský červ. Správce pravdy, stoka nejistoty a bludu. Lesk i odpad vesmíru.

Velké množství moderních objevů úplně zničilo starý materialismus. Vesmír se dnes jeví našim očím jako uskutečněný velkolepý plán. Plán však předpokládá Plánovače.

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Člověk raději poznává vesmír než sebe sama.

Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací.

Láska je vesmírnou komunikací.

Ve vesmíru neexistuje větší síla než síla lásky.

Můžeme doopravdy poznat vesmír? Božíčku, je už tak dost těžké vyznat se v čínské čtvrti…

Každý člověk je vlastním vesmírem s vlastními pravidly.

Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.

Čtyři stavební kameny vesmíru jsou oheň, voda, štěrk a vinyl.

Láska je nejhlubším projevem reality, který ve vesmíru existuje.