Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Křesťanský Bůh není původce geometrických pravd a řádu živlů (to je věc pohanů a epikurejců). Bůh Abrahámův, Izákův, Jákobův, Bůh křesťanů je Bůh lásky a útěchy.

Jak je daleko od poznání Boha k tomu, začít jej milovat.

Děláme si modlu z pravdy samé, ale pravda bez lásky není Bůh, je to jen jeho obraz a modla, kterou nemáme milovat ani ctít.

Kdo se přesvědčil, že vlastnosti čísel jsou věčné a závisí na první pravdě, které se říká Bůh, nepokročil mnoho ke své spáse.

Na konci každé pravdy je třeba dodat, že víme i o té opačné.

Mám nějaké přátele, ale držím si všechny od těla, protože mám nade všechno rád svou samotu, která je mou smutnou nevěstou.

Je to strašný pocit, když se člověku ztrácí všechno, co měl.

Je to tak, jak se vám zdá.

Dvojí omyl: vyloučit rozum a nepřipouštět než rozum.

K řízení kormidla lodi nevolíme z cestujících toho, kdo je z nejlepší rodiny.

Mnohem více bych se bál mýliti se a zjistiti, že náboženství křesťanské je pravé, než nemýliti se ve víře v jeho pravost.

Trojí žádostivost vytvořila tři sekty, a filosofové neučinili nic jiného, nežli že hověli jedné z těch tří žádostivostí.

Všechno štěstí závisí na odvaze a práci.

Stoikové praví: „Musíte se pohroužit sami do sebe, tam najdete spočinutí.“ Není to pravda. Jiní praví: „Vyjděte ze sebe a hledejte štěstí v rozptýlení.“ Ale není to pravda: dostaví se nemoci. Štěstí není ani mimo nás ani v nás. Je v Bohu a mimo nás i v nás. („Myšlenky“)

Není horšího neštěstí než to, že se člověk začíná bát pravdy, aby neukázala, jak je špatný.

Věčné mlčení těchto nekonečných prostorů mě děsí.

Dvě věci poučují člověka o celé jeho přirozenosti: pud a zkušenost.

Obdiv kazí všecko už od dětství. Ó, jak je to dobře pověděno! Ó, jak dobře učinil! Jak jest moudrý! atd.

Jako tvoří móda půvab, tak tvoří též spravedlnost.

Zvědavost jest jenom ješitnost. Nejčastěji toužíme věděti jenom proto, abychom o tom mohli mluvit.

Lahoda slávy je tak veliká, že ať ji připoutáme k čemukoli, i k smrti, máme ji rádi.

Aritmetický přístroj dává výsledky, které se blíží myšlení víc než všechno, co dělají živočichové; ale nedělá nic, abychom mohli říci, že má vůli jako živočichové.

Člověka potká zklamání na každém kroku a on se přece s jakousi komickou pokorou domnívá, že k tomu dochází jeho vlastní vinou, a ne vinou znalostí jimiž se ustavičně honosí.

Maličkost nás utěší, protože maličkost nás zarmoutí.

Lidé se zaměstnávají honěním míče a zajíce; je to zábava i králů.

Výmluvnost, která přesvědčuje lahodou, nikoli převahou, je tyran, nikoli král.

Boha cítí srdce, a nikoliv rozum. V tom právě je víra: Bůh citelný srdci, ne rozumu.

Že domýšlivost jest spojena s bídou, toť svrchovaná nespravedlnost.

Každá domněnka může býti milejší nežli život, k němuž láska zdá se tak silná a tak přirozená.

Dva zákony stačí k řízení celé obce křesťanské lépe nežli všecky zákony politické.

Zákon zavazoval k tomu, čeho nedával. Milost dává to, k čemu zavazuje.

Slabost člověka jest příčinou tolika krás, které zavádíme, jako umění dobře hráti na loutnu.

Slaboši jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastávají se jí jenom potud, pokud se v ní jeví jejich prospěch; ale jinak ji opouštějí.

Příroda má přednosti, aby ukázala, že jest obrazem Boha; a vady, aby ukázala, že jest jenom obrazem jeho.

Ale dokonce ani pravdivé poznání nestačí člověku ke štěstí, které vzniká jen z víry a lásky.

Co dovede ctnost člověka, nemá se měřiti jeho vznešenými snahami, nýbrž všedními skutky.

Nikdy nepášeme zlo tak zúplna a tak vesele, jako když je pášeme vědomě.

Měl bych větší strach, že se zmýlím a zjistím, že křesťanství má pravdu, než že se nezmýlím, když v ně věřím.

Naši neschopnost dokazovat nepřekoná žádný dogmatismus. Ale máme ideu pravdy, kterou nepřekoná žádná skepse.

Je jen dvojí druh lidí: spravedliví, kteří si myslí, že jsou hříšníci, a hříšníci, kteří si myslí, že jsou spravedliví.

Ze všeho nejhůře snáší člověk úplný klid bez vášní, bez obstarávání, bez rozptýlení a bez uplatnění. Tam totiž teprve cítí svoji nicotu, opuštěnost, nedostatečnost, závislost, bezmoc a prázdnotu.

Můžeme zabíjet, aby nebyli zlí lidé? Místo jednoho tím jen naděláme dva.

Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.

Právě nepřítomnost Boha ve viditelném vesmíru nutí člověka, trápeného nesmyslností vlastní existence, aby jej hledal.

Každá věc je pravdivá nebo falešná podle toho, s které strany se na ni podíváme.

Všichni chybují tím nebezpečněji, že každý sleduje jednu pravdu; jejich chyba není v tom, že by se řídili nepravdou, nýbrž že nedokáží sledovat i jinou pravdu.

Člověk je jen stéblo, ubohá třtina, a kapka vody ho může zničit. Ale je to myslící stéblo: i kdyby ho Vesmír rozdrtil, člověk zůstane vznešenější než to, co ho zabilo, protože ví, že umírá a jakou má nad ním Vesmír převahu. Vesmír o tom neví nic.

Pýcha, protiváha všech našich běd; buď skrývá své bědy, nebo, odhaluje-li je, chlubí se, že je zná.

Filosofové posvětili neřesti, přisuzujíce je i samému Bohu; křesťané posvětili ctnosti.

Bezstarostně spějeme do propasti, když si dáme něco před sebe, abychom ji nemohli viděti.

Čím více kdo má ducha, tím více původních lidí objevuje; lidé prostřední nevidí rozdíly mezi lidmi.

V této době jest pravda tak zatemněna a lež tak upevněna, že nedovedeme poznati pravdu, leda když ji milujeme.

Poznání Boha bez poznání naší bídy rodí pýchu. Poznání naší bídy bez poznání Boha rodí zoufalství. Poznání Ježíše Krista tvoří střed, protože v něm nalézáme i Boha i svoji bídu.

Člověk není v ničem ani anděl ani zvíře.

Někteří mluví dobře a píšou špatně.

Fantazie rozhoduje všechno.

Víra je moudrá sázka.

Ve víře je dostatek světla pro ty, kteří chtějí věřit.

Ušlechtilé skutky, které jsou skryté, jsou nejcennější.

Vysmívati se filosofii jest opravdu filosofovati.