Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Nový člověk se liší od starého tím, že ruší ve svém životě rozpor mezi soukromým a veřejným.

V každém muži je kus sobce a je na ženě, aby bránila sama sebe a své ženské poslání.

Slova jsou jen slova.

Možná že jsme opravdu celý ten náš svět vymyslili špatně.

Lidem se opravdu má nechat svoboda a nikdo nemá právo se jim plést do jejich soukromí.

Vyznavači radosti bývají většinou ti nejsmutnější lidé.

Člověk touží vždycky nejvíc po tom, co se mu vzdaluje.

Města mají známou schopnost nastavovat si vzájemně zrcadlo.

žertování je srozumitelným výrazem odstupu.

Psychologická i fyziologická mašinérie lásky je tak složitá, že v jistém údobí života musí se mladý muž soustředit téměř výhradně na pouhé její zvládání a uniká mu pak vlastní obsah lásky – žena, kterou miluje.

Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí.

Svět, v němž si lidé tykají všeobecně, není světem obecného přátelství, nýbrž světem obecné neúcty.

Žádný člověk přece není ztracený, i kdyby se dopustil sebevětších chyb.

Když hraje hudba, slyšíme melodii, zapomínajíce, že je to jen jedna z podob času; když orchestr zmlkne, slyšíme čas; čas sám.

Kdybys byl tak vysoké, jak seš blbé, tak by ti slunko propálilo lebku.

Láska má sklon vytvářet sama ze sebe legendu a zpětně mytizovat své počátky.

Člověk, který nemá rád stromy, není prý hodný člověk.

Člověk hledá ve chvílích neštěstí útěchu v tom, že svůj smutek spojuje se smutkem jiných.

Vědomí vlastní ubohosti mne s ubohostí jiných nijak nesmiřuje.

Člověk má velkou výhodu, že se nemůže potkat sám se sebou v mladším vydání.

Zárodek neštěstí je skryt právě uvnitř štěstí.

Nenávist vrhá příliš ostré světlo, v němž se ztrácí plastičnost předmětů.

Mládí je strašné: je to jeviště, po kterém chodí na vysokých koturnech a v nejrůznějších kostýmech děti (prý nevinné!) a pronášejí naučená slova, jimž jen zpola rozumějí, ale jimž jsou fanaticky oddány.

Samolibost moci se neprojevuje pouze krutostí, nýbrž i (byť řidčeji) milosrdenstvím.

Odpovědnost není myslitelná bez svobody.

Což není mnohem pohodlnější nenávidět s mocným komunistou tohoto bezmocného, nežli s bezmocným toho mocného?

Tlusté ženy bývají dobračky.

Všechny národy mají své lidové umění. Ale mohou si je většinou od své kultury bez nesnází odmyslit. My ne.

Člověk prohlédá k jádru tam, kde předtím viděl jen neprůhlednou skořápku.

Věřím, že lidské osudy jsou navzájem spojeny tmelem moudrosti.

Naše vlast se sice skládá ze tří zemí, z Čech, Moravy a Slovenska, ale hranice lidové kultury ji dělí na dvě půle: na Čechy se západní Moravou a na Slovensko s východní Moravou.

Lidová píseň, nebo lidový obřad, to je tunel pod dějinami, v němž se zachovalo mnoho z toho, co nahoře dávno zničily války, revoluce ibezohledná civilizace.

Jaký to prý má smysl oživovat pouze ztracenou minulost? Kdo se ohlíží zpátky, skončí prý jak Lotova žena.

Vymyšlené představy nejsou na světě pro nic za nic. Mají svůj důvod, proč tu jsou.

Kdo žije ve věčnosti, netrpí steskem. Není netrpělivý. Ví, že lidský život trvá vteřinu a že setkání je blízké.

Ženich nebyl nikdy subjektem svatby. Byl jejím předmětem. Neženil se. Ženili ho.

Moderní člověk švindluje. Snaží se obejít všechny mezníky a projít zadarmo od života k smrti.

Ženy si instinktivně třídí kamarády svého muže na ty neškodné a na ty nebezpečné.

Každá doba má své symboly!

Naše myšlenky i slova se marně šplhají do vysoka, když naše činy jsou nízké jak tato země sama.

Nezájem je způsoben určitým zteřením duše, která už neumí pociťovat vůči vnějšímu světu obvyklou zvědavost.

Neuvěřitelná lidská schopnost je přetvářet skutečnost k obrazu přání či ideálů.

Lidé bývají otroky předpisů. Někdo jim řekl, že mají být takoví a takoví, a oni se snaží takovými být a do smrti se ani sami o sobě nedovědí, kdo byli a kdo jsou

Ovládání ženského smýšlení má svá neúchylná pravidla; kdo se rozhodne ženu přemlouvat, vyvracet jí rozumnými argumenty její stanovisko apod., sotva kam dojde.

Muž smí chtít po ženě cokoli, ale nechce-li jednat jako surovec, musí jí umožnit, aby jednala v souladu se svými nejhlubšími sebeklamy.

Každý člověk je přece šťasten, když se může projevit ve své odbornosti a pochlubit se jí.

Fyzická láska jen zcela zřídka splývá s láskou duše.

Není nic vzácného v tom, splynou-li spolu dvě cizí těla. A snad i splynutí duší se někdy uděje. Ale tisíckrát vzácnější je, splyne-li tělo se svou vlastní duší a je-li s ní zajedno ve své vášni. Ale i to se někdy stává, když člověk opravdu miluje; snad; věřím v to; chci v to stále věřit.

Mnozí lidé, když se tělesně spojí, domnívají se (aniž by o tom valně přemýšleli), že se spojili i duševně, a vyjadřují pak tuto mylnou víru tím, že se cítí automaticky oprávnění si tykat.

Církve nepochopily, že dělnické hnutí je hnutí ponížených a vzdychajících, kteří touží po spravedlnosti.

Skutečné náboženství nemá zapotřebí přízně světské moci. Světská nepřízeň jen posiluje víru.

Komunisté zcela nábožensky předpokládají, že člověk, který se nějak provinil před tváří strany, může dojít rozhřešení, odejde-li na určitou dobu pracovat mezi zemědělce nebo dělníky.

Marxistické poučky byly sice původu docela světského, ale význam, který se jim přikládal, podobal se významu Evangelia a biblických přikázání.

Ještě tak když se lidé mohou přenést v představách do říše pohádek, jsou plni ušlechtilosti, soucitu a poezie. V říši všednodenního života jsou pohříchu naplněni spíš opatrností, nedůvěřivostí a podezíráním.

Lidé sami nedovedou odpouštět a není to ani v jejich moci. Nemají v moci učinit ničím hřích, který se stal. To není v silách samotného člověka.

Člověk může odpustit člověku jen proto, že se opírá o odpuštění Boží.

Muž smí chtít po ženě cokoliv, ale nechce-li jednat jako surovec, musí jí umožnit, aby jednala v souladu se svým nejhlubšími sebeklamy.

Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.

Dříve, než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč.

Boj člověka s mocí je bojem vzpomínek se zapomněním.