Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Mládenec se může oženit vždycky. Ženatý se mládencem už stát nemůže.

Ženská rada nestojí za mnoho, ale jen blázen by ji nevyslechl!

Zázraky dvacátého století rašily již v plánech století devatenáctého.

Mumlá-li Paříž, ať mumlat jde za mříž.

Lidé roku 1960 různé skvosty již neobdivují; pokojně jich užívají, aniž byli šťastnější. V jejich uspěchaném jednání, spěšné chůzi, americké překotnosti bylo totiž znát, že je bez ustání a nemilosrdně pohání démon bohatství.

Vypravte dvě lodě na moře a i bez větru a proudu k sobě si najdou cestu.

Nenašel by se jediný synek ctižádostivého řemeslníka, bezzemka, který by nezatoužil po úřednickém místě.

Jak říkají bankéři, čísla hovoří za vše.

Lépe je velkému davu čelit četnými vchody než jejich počet zmenšovat.

Skřípající věty do sebe zapadaly jako ozubená kola.

Nepatřil k žákům, kteří se hrnou na prázdniny jako národy ke svobodě.

Lesy už neslouží jako otop, ale jako materiál pro tiskárny.

Američtí filantropové kdysi vymysleli, že by bylo lépe zavírat vězně do kulatých cel, aby jim bylo odňato potěšení, jež skýtají rohy. Současná společnost je kulatá jako ty cely! Nudíme se v ní tedy po libosti!

V Paříži nejsou už domy, jen ulice!

Nic na světě netrvá věčně, ani cesta po schodech.

Na tomto světě je základní lidskou povinností vydělávat peníze!

Nikdo se už nebije v souboji, vyšlo to z módy; uzavírají se kompromisy, vedou obhajoby.

Důležité přece není živit se, ale mít na to, abychom se živit mohli.

Věda, chemie, mechanika vnikly do hájemství poezie!

Je naprosto nezbytné být někam směrován.

Stejně jako vzrůstá počet obratů, vzrůstá i počet zlodějů.

Není snad stříbro protipólem olova, nenahradila kulku kulatá suma?

Věda nemůže předcházet myšlení.

Ale co záleží na věčném zatracení tomu, kdo v jen jediné vteřině zažil pocit neskonale blaživý!

Pamatuj, čas je hráč, jenž nepodvádí sice, a přece vyhrává, jak psáno, stůj co stůj.

Muž, který ví nejlépe jak zacházet se ženami, ví nejlépe i to, jak se obejít bez nich.

Synové dědí z matek to, co je činí básníky.

Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, kdo rozerván je touhou.

Tvar a podstatu svých lásek chovám v duši, ikdyž se bídně rozpadly.

Člověk, chce-li být svrchovaně dobrý, musí mít silnou a bohatou obraznost; musí se umět vžít do druhého a do mnoha jiných. Strasti a slasti jeho bližních musí se stát jeho vlastními. Představivost je velkým nástrojem dobra; a poezie k tomu notně přispívá.

Ten nejlepší trik, jaký kdy ďáběl udělal, bylo, že přesvědčil svět, že neexistuje

Kdo chce mít svůdnou Evu a zároveň dobrou hospodyni, stěží se vyhne bigamii.

Móda musí být brána v úvahu jako příznak touhy po ideálu, jenž se vznáší v lidském mozku nade vším, co v něm přirozený život hromadí hrubého, pozemského, nestvůrného.

Strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásným.

Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu. Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se. A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě příkopu, v zasmušilé samotě své jizby, se probudíte, a opojení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři, hvězdy, ptáka, hodin, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte se, kolik je hodin: a vítr, vlna v moři, hvězda, pták, hodiny vám odpoví: Je hodina opojení.

Je ze zázračných výsad umění, že strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásou, a že bolest rytmovaná a kadencovaná naplňuje ducha klidnou radostí.

Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.

Miluji Wagnera, ale pokud jde o hudbu, dávám přednost kočce pověšené za ocas u okna, když se snaží zachytit drápky na skleněných tabulkách.

S verši je to jako s krásnými ženami, ty nedefinujeme, ty milujeme.

Po hýření se cítívá člověk vždy osamělejší a opuštěnější.

Žena je něžnější než květ, ale tvrdší než kámen.

Žena je osudově sugestivní. Žije v jiném životě než ve svém vlastním, žije v našich představách, a neustále je zneklidňuje a oplodňuje.

Práce je méně nudná než zábava.

Co je láska? Potřeba vyjít ze sebe.

Bůh je jediná bytost, která vládne, aniž musí vůbec existovat.

Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří také vědí, jak se bez nich obejít.

Láska je povídka v citoslovcích.

Láska je tak málo nebezpečná, jako lžíce kyseliny sírové na lačný žaludek.

Na dvě práva se v deklaraci lidských práv zapomnělo: na právo odporovat si a na právo odejít.

Zlo, které o sobě ví, je méně hrozné a blíže uzdravení než zlo páchané bezděky.

Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.

Žena je bytostí, která vrhá největší stín nebo největší světlo do našich snů.

Umělec není nikomu odpovědný, leč sobě.

Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.

Krásné je vždy bizardní.

Nikdo nemiluje bolest samu, nevyhledává ji a nechce, prostě proto, že to je bolest…

Jaké to časy, jaké to mravy!

Hloupost nemá omluvy.

Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní.

Jak dlouho budeš zneužívat naší trpělivosti, Catilino! Jak dlouho nás bude podvádět tento tvůj hněv!