Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Tak jako naše těla bez mysli, tak vypadá i společnost bez zákonů.

Mezi zbraněmi zákony mlčí.

Jak dlouho budeš zneužívat naší trpělivosti, Catilino! Jak dlouho nás bude podvádět tento tvůj hněv!

Stát tvoří shoda v zákonech a společné dobro.

Touhy ať jsou vedeny rozumem.

Nikdo neskáče za střízliva, pokud není blázen.

Řečníkům je vskutku dovoleno lhát o historických záležitostech, aby mohli něco říci vybraněji.

Spása a zdraví lidu je nejvyšším zákonem.

Každému, co jeho jest.

Dokud dýchám, doufám.

Kde je dobře, tam je vlast!

Silou a zbraněmi.

Moc zdolaná mocí.

To, co uplynulo, se nikdy nevrací.

Nic není tak svaté, aby se to nedalo penězi zneuctít, nic tak opevněné, aby se to nedalo penězi dobýt.

Kdo pro sebe neznají cestičku, druhému ukazují cestu.

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Devět desetin moudrosti je – být moudrý včas.

Krása, která nemá svědka, není k užitku.

Trojího si musí řečník hledět: Co říká, kde to říká a jak to říká.

Nikdo není moudrý, kdo není také statečný.

Palčivou touhu po bohatství nikdy nepřekonáme, aniž ji neukojíme; ti, kdo bohatství mají, trápí se nejenom touhou nabýti ještě většího majetku, nýbrž i strachem, že přijdou o to, co už mají.

Proč bych se měl divit tomu, že o mně špatně mluví špatní lidé?

Svoboda je účast na moci.

Lidé dosud nechápou, jak velkým příjmem je šetrnost.

Lidé, kteří někoho učí a vzdělávají, musí bedlivě přihlížet k tomu, kam každého nejvíc unášejí jeho přirozené sklony. Vyučující musí svou činnost podle možnosti přizpůsobit povaze každého jednotlivce.

Lidské je mýliti se, ale bláznovství v omylu setrvávat.

Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme, ani toho, kdo se bojí nás.

Není nic nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.

Není pravé přátelství tam, kde jedna polovina nechce slyšet pravdu a druhá je připravena lhát.

V přátelství není horší nákazy nežli lichocení, úlisnost a přisvědčování.

Jeden dobrý přítel je dražší než sto příbuzných.

Dokud je život, je i naděje.

Kdo by nevěděl, že řečníkova síla se pozná především na tom, že dovede dohnat lidská srdce ke zlosti, nenávisti a bolesti, a právě tak je i odvést od těchto hnutí a naladit je ke smířlivosti a soucitu?

Člověk je proti pokroku úplně bezmocný.

Poezie je vytváření krásných vět.

Lidské tělo je stroj, který sám natahuje své pružiny, živý obraz nepřetržitého pohybu.

Vědec věří v důkaz bez jistoty, náboženský fanatik v jistotu bez důkazu.

Není nic obtížnějšího, než účelně investovat velké bohatství.

Pokud se postarám o svůj charakter, moje pověst se postará sama o sebe.

Host v nevhodnou dobu je horší než tatarský nájezd.

Kdo pracuje s láskou, ten do veškeré práce vnáší poezii.

Láska k vlasti je ze všech ušlechtilých lidských citů tím nejčastějším a nejpevnějším.

Píši ze stejného důvodu jako dýchám — protože kdybych to nedělal, umřel bych.

Ačkoliv se blíží čas mé smrti, nemám strach, že zemřu a půjdu do pekla nebo (což by mohlo být ještě horší) do popularizované verze nebe. Očekávám, že po smrti přijde jen nicota, a děkuji ateismu za to, že mě zbavil všech možných obav.

Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění. Nečinil jsem tak jako snílek, který má oči jen do minulosti obráceny a nedbá těžkého zápasu svého národa v době nynější. Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že také třeba pohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejšku.

To budiž nás všech přirozeností, abychom v protivenstvích strachem neschli, alebrž se zelenali jako strom odvahou a nadějí, abychom chyby své poznali a pevně stáli, když nepřátelé myslí, že nás přemohli a námi o zem udeřili, abychom byli jako skály.

Konal jsem, čeho láska k národu žádala. To není zásluha, to je povinnost. A měl jsem radostnou, nejvzácnější odměnu, že dočkal jsem se naší samostatnosti.

Je povinností každého, kdo může, povznášet bližního z horšího k lepšímu, z nízkého k vyššímu.

Kdo honí štěstí, sám je štván.

Kdo chytá štěstí, je sám chycen.

důrazňovat jen to krásné mi připadá, jako kdyby si matematika všímala jen kladných čísel.

Příroda si může dovolit být ve všem marnotratná, umělec musí být střídmý až do posledního detailu.

Barva se mne zmocnila; už se za ní nemusím honit, vím, že mě drží navždycky. Barva a já jsme jedno. Jsem malíř.

Čím hroznější je tento svět (jako například nyní), tím abstraktnější je naše umění, kdežto šťastný svět produkuje umění tady a teď.

Umění nereprodukuje to viditelné, nýbrž činí viditelným.

Jestliže u mých prací někdy vzniká dojem primitivnosti, je vysvětlitelný mou disciplínou redukovat vše na minimum stupňů. Je to jen úspornost, poslední profesionální poznatek, tedy opak skutečné primitivnosti.

Člověk, na rozdíl od božské existence narozený jen s jedním andělským křídlem, se neustále pokouší létat. A přesto, že si při tom polámal nohy i ruce, stále zůstává ideálu létání věrný.

Cena za to, že se zmýlíte, je nižší než cena za to, že neuděláte nic.

Místo abyste přemýšleli nad tím, kdy máte další dovolenou, byste si možná měli vytvořit život, ze kterého nepotřebujete utíkat.