Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Lidské tělo je jako skořápka nebo psací tabulka duše, podle toho, je-li člověk zdrženlivý nebo upřímný, překypující city nebo do sebe uzavřený.

Mlčení má někdy pozoruhodnou schopnost projevit se jako duše citu, toulající se bez své tělesné schránky, a pak působí daleko větším dojmem než řeč.

Mír a válka se v hodinách příprav vzájemně líbají.

Lidé upadnou v bezvýznamnost a zapomnění právě tak často proto, že nevyužijí co nejlépe duševní sílu, když ji mají, jako proto, že jim duševní síla chybí, když je jí nezbytně třeba.

Kopec umožňuje lepší výhled na vesmír.

Láska je mimořádně vyděračský lichvář.

Láska je potenciální síla ve skutečné slabosti.

Láska je pro ženu vždycky utrpením.

Jídlo a pití je základ živobytí.

Jediná nadřazenost žen, která je snesitelná pro soupeřící pohlaví, je zpravidla nadřazenost bezděká; avšak vědomá nadřazenost může někdy potěšit podrobeného muže tím, že slibuje možnost kořisti.

Je bezpečnější chopit se jakékoliv příležitosti, jež se naskytne, a improvizovat postup, aby se jí člověk přizpůsobil, než nechat dozrát dobrý plán a čekat na příležitost k jeho uskutečnění.

Hříšný slova jsou pro život nutný.

Hříchy rodičů padají na hlavy dětí.

Dobrý skutky dojdou odměny.

Jenom ženy bez kapky hrdosti utíkají od svých manželů.

Dobrá manželka je dobrá, ale ani nejlepší manželka není tak dobrá jako vůbec žádná manželka.

Čím důraznější bývá odříkání, tím nedokonalejší bývá jeho povaha.

Burčák se daleko líp pije, když je vespod nějakej podklad.

Bible je pro kočku; protože když činíš dobro, nejsi odměněnej podle svejch skutků, ale nějakým špinavým způsobem tě o tvou odměnu ošiděj.

Chceme-li razit nový směr chování, vždycky je třeba překonat určitou setrvačnost — a to, zdá se, ani ne tak v nás, jako v událostech, jež nás omezují — ty jako by se spojily, aby nám nová zlepšení překazily.

Žádný jiný zvířecí druh není člověku tak sociálně blízký jako vlk.

Vlci v sobě nosí otisk domova jako nějakou mapu. Znají každý strom, každé křížení cest a vodní zdroj.

Zázrak může zažít každý, kdo kráčí přírodou s otevřenýma očima.

Zvíře v nás nevidí to, jak bychom se rádi navenek jevili, nýbrž to, co skutečně jsme: agrese, strach, nejistota, štěstí nebo mírnost.

Vlčí moudrost: Miluj svou rodinu, starej se o ty, kdo ti jsou svěřeni, nikdy se nevzdávej, nikdy si nepřestávej hrát.

Silná rodinná pouta jsou v divočině důležitou ochranou, která přispívá k přežití.

Úspěšní vždycky staví zájmy společenství nad zájmy jedince. To je záruka dlouhého přežití.

V našem světě je pro většinu lidí vysoké postavení důležité. Chceme být vnímáni a potvrzováni jako osobnosti.

V evoluci jsou potomci, kteří přežijí, jedinou platnou měnou.

Udržet ekosystém nedotčený je mnohem snazší, než se jej snažit opravit, poté co se ztratily důležité součásti.

Strach je choroba naší doby, proti které bojujeme nejčastěji.

V kultuře, která je posedlá tím, že chce kontrolovat všechno, co se děje kolem, představují divoká zvířata, s nimiž se můžeme potkat, problém, protože zásadně zpochybňují naši schopnost všechno kontrolovat.

Přiznávám, jsem „vlkoholička“ závislá na vlcích a mám abstinenční příznaky, když u nich nejsem.

Rodiče nemusí dokazovat, že mají navrch. Prostě navrch mají.

Rodina – ta mění všechno. Pro ni jsme ochotni něčeho se vzdát a přinášet oběti.

Přestože už byla tolikrát prohlášena za „mrtvou“, není rodina ani u lidí odsouzena k zániku, stále existuje.

Přinášet potravu celý rok a pečovat o členy rodiny v případě, že se zraní nebo onemocní, jsou vlastnosti, které nacházíme výlučně u lidí a u vlků obou pohlaví.

Principiálně platí, že vůdčí osobnost by měla disponovat mentální silou a sociální inteligencí, aby ji mohli ostatní členové skupiny brát vážně.

Příroda má svůj vlastní čas.

Pozorovat vlky v divočině je nikdy nekončící příběh.

Na rozdíl od kňučících, tesáky cenících stvůr, které nám ukazují ve filmech, je život divokých vlků plný harmonie, stejně jako hravého a laskavého chování všech členů vůči sobě navzájem.

Odvážní sice mohou dobýt svět, ale ti tišší a plaší přežijí.

Malá vlčata nemají šanci rodiče rozeštvat podle vzoru: „Když to nedovolí tatínek, tak prostě půjdu za maminkou.“

My lidé jsme pro tuto planetu nevýznamní. Jsme však její součástí, a proto bychom se měli chovat tak, jako by pro nás byla nejdůležitější.

Lidé by bez zvířat nepřežili.

Pokud chceme pochopit fascinaci vlky, nesmíme zavírat oči před temnotou.

Jen pár scén v přírodě zahřeje člověka u srdce jako pozorování vlčí rodiny.

Když zemřou legendy, vzedmou se emoce.

Důležitý komunikační prostředek vlků a lidí jsou oči. Stejně jako člověk vnímá i vlk upřený pohled do očí jako hrozbu.

Kdo je chytrý, ví, že slepě se vrhnout do riskantní situace není k ničemu.

Esence trpělivosti znamená akceptovat přirozený rytmus života a nesnažit se přizpůsobovat jej našemu lidskému rozvrhu.

Divočina může být strašlivý učitel, který bezstarostné a nezkušené srazí na kolena.

Všechny skutečné věci v Rusku se dějí na vesnicích.

Zima není roční období, to je okupace.

Je to typ ženy, která žije pro druhé – poznáte to podle jejich uštvaného výrazu.

Fašismus je kapitalismus plus vražda.

Veškeré umění je propaganda. Někdy nevědomky, ale často záměrně.

Nic tak neoslabuje charakter člověka jako myšlenka, že najde životní štěstí v něčem jiném, než ve vlastní práci.

Hemingway nikdy nepoužil slovo, kvůli kterému by čtenář musel zalistovat ve slovníku.

Smutné na lásce je nejenom, že netrvá věčně, ale že i rozčarování, které přináší, rychle míjí.