Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Největší ze všech bláznovství je obětovat své zdraví, ať je to pro cokoli, pro výdělek, postup, učenost, slávu, nemluvě o rozkoši a prchavých požitcích.

Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.

Hodnotu věcí zpravidla poznáme až jejich ztrátou.

Zcela jistě mnohem lépe přispívá k našemu štěstí to, co jsme, než to, co máme.

Je to veliká pošetilost ztrácet uvnitř, abychom získali navenek, tj. vzdát se úplně, anebo z valné části svého klidu, volného času a nezávislosti za lesk, postavení, přepych, titul a pocty.

Nejšťastnější úděl má ten, kdo tráví svůj život bez přílišných duševních i tělesných bolestí; nikoliv ten, komu se dostalo největších radostí a nejsilnějších prožitků.

Šťastnými nebo nešťastnými nás nedělá to, co věci jsou skutečně a objektivně, nýbrž čím nám jsou, jak je chápeme.

Došlo-li už k neštěstí, jež se nedá změnit, neměli bychom si nikdy připustit myšlenku, že to mohlo být jinak, tím méně pak, že by ho bývalo bylo možno odvrátit; neboť právě to nesnesitelně vystupňuje bolest a člověk se stává tím, kdo mučí sám sebe … Avšak když jsme si je aspoň zčásti zavinili naší vlastní vinou, pak jsou opakované bolestné úvahy, jak se tomu dalo předejít, prostředkem k zmoudření a polepšení a pro budoucnost zdravým sebepokáráním … Způsobíme si tím ovšem velké trápení, jak budeme nespokojeni sami se sebou, ale člověk se nevychovává, není-li trestán.

Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze s přesvědčením tvrdit, že ten, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrým člověkem.

Existuje jeden zakořeněný omyl, a sice ten, že jsme tu proto, abychom byli šťastni.

Neexistuje natolik absurdní myšlenka, aby si ji lidé nepřivlastnili, podaří-li se je přesvědčit, že jde o všeobecně uznávanou pravdu.

Lítost nevzniká nikdy z toho, že se změnila vůle (což je nemožné), nýbrž z toho, že se změnilo poznání.

Každá odplata bezpráví tím, že způsobíme bolest, bez účelu pro budoucnost, je pomsta, a nemůže mít jiný účel než utěšit se pohledem na cizí utrpení,

Neustálé snahy odehnat utrpení nedělají nic víc, než že mění jeho tvar.

Čas je pouze rozdělený a rozkouskovaný náhled, který má od individuální bytnosti od idejí, jež jsou mimo čas, věčné.

Každý den je život v malém, v němž probuzení je malým narozením a spánek drobnou smrtí.

Nazývat nízce urostlé, širokoboké a krátkonohé pohlaví krásným by mohl jen pohlavním pudem zmámený mužský intelekt.

Pamatuj, jakmile budeš za kopcem, začneš nabírat rychlost.

Veškerá přírodní věda nedělá v podstatě nic víc než co botanika: totiž dává dohromady stejnorodé a klasifikuje je.

Mnozí hlupáci, z téhož důvodu jako mnozí hrbáči, se stávají zlými, totiž z hořkosti a ponížení, které utrpěli od přírody.

Každý si vybírá, hnán nějakou skrytou silou, ve svém nejbližším okolí nejraději někoho, jehož rozumu je trochu nadřazen: neboť jen u něj se cítí příjemně.

V praktickému životu je génius nevhodný a nepoužitelný, proto také většinou nešťastný.

Logika, dialektika a rétorika patří k sobě, neboť vytvářejí celek techniky rozumu.

Jako jsme do života lákání zcela iluzorním pudem k slasti, tak jsme v něm potom pevně drženi právě tak iluzorním strachem ze smrti.

Každé dítě je do jisté míry géniem a každý génius je do jisté míry dítětem.

Kdybychom mohli vidět do tajné dílny básníků, tak bychom desetkrát častěji shledali, že se hledá myšlenka k rýmu než rým k myšlence.

V sochařství je hlavní věcí krása a grácie, v malířství má však převahu výraz, vášeň, charakter; právě tolik tedy musí upustit od požadavku krásy.

Rozum mají všichni, soudnost jen málokteří.

Celé naše vědomí se svým vnitřním a vnějším vnímáním má vždy formu času.

Jedině vůle je trvalá a neměnná ve vědomí.

V prostoru a následně i mimo nás jsou věci, jen pokud si je představujeme.

Jak málo je možné, aby se těleso octlo v pohybu bez příčiny, tak stejně málo možné je, aby myšlenka vstoupila do vědomí bez podnětu.

Filosofie není, jak ji definuje Kant, vědou z pojmů, nýbrž v pojmech.

U monoteistických národů se stal ateismus či bezbožnost synonymem absence vší morality.

Duch je podle své povahy svobodný pán, žádný robotní: daří se mu jen v tom, co dělá od sebe a rád.

Kapitoly národních dějin se v podstatě liší jen jmény a letopočty: vlastně bytostný obsah je všude týž.

Co má vůle za cíl a čeho dosahuje v člověku, je v podstatě totéž a nic víc než to, co je jejím cílem ve zvířeti: výživa a rozmnožování.

Obecně a všude je pravým symbolem přírody kruh, protože je schématem opakování: to je vskutku nejobecnější forma v přírodě, která ji provádí ve všem, od běhu hvězd až k smrti a vznikání organických bytostí.

Síla a látka jsou neoddělitelné, protože jsou v zásadě jedno.

Egoismus spočívá vlastně v tom, že člověk omezuje veškerou realitu na vlastní osobu, neboť se domnívá, že existuje jedině v ní, ne v jiných.

Čtyři hlasy veškeré harmonie, tedy bas, tenor, alt a soprán, nebo základní tón, tercie, kvinta a oktáva, odpovídají čtyřem odstupňováním v řadě bytostí, tedy říši minerálů, rostlin, zvířat a člověka.

Nejniternější jádro každého opravdového a skutečného poznání je názor; také z něho kořistí každá nová pravda.

Sebevrah chce život a je pouze nespokojen s podmínkami, za nichž mu byl dán.

Naše tělo je jen viditelnost, objektita naší vůle, a právě tak je každé těleso objektitou vůle na nějakém jejím stupni.

Přítomnost je vždy nedostačující, budoucnost však nejistá, minulost neopakovatelná.

Historie se nemůže chlubit stejnou předností jako ostatní vědy, neboť jí chybí základní charakter vědy, subordinace znalostí; místo toho vykazuje jejich pouhou koordinaci.

Výtvarná umění je možné postrádat: celé národy, např. muslimské, jsou bez nich: ale bez hudby a poezie není žádný národ.

Musíme se držet ne slov, ale pojmů. Nikdy by se nemluvilo o právu, kdyby neexistovalo bezpráví.

Vůle, která vytváří základ naší vlastní bytosti, je táž, která o sobě dává vědět již v nejnižších, anorganických jevech.

V řadě umění tvoří architektura a hudba oba krajní konce.

Genialita není nic jiného než nejdokonalejší objektivita.

Bezpráví prostřednictvím násilí není pro toho, kdo je činí, tak potupné jako bezpráví způsobené lstí.

Skromnost není nic jiného než-li předstíraná pokora.

Vzpomínka na větší utrpení, než jsou naše, utišuje naši bolest: pohled na cizí utrpení mírní utrpení vlastní.

Hodnota náboženství závisí na větším či menším obsahu pravdy, kterou v sobě nese pod závojem alegorie.

Řetězem kauzality, který je vpřed i vzad nekonečný, zůstávají v přírodě nedotčeny dvě bytosti: hmota a přírodní síly.

Kdo ještě může plakat, ten nutně musí být schopen i lásky.

Hmota je pouhou viditelností vůle, takže ji můžeme v jistém smyslu brát jako identickou s vůlí.

Úsudek je operace našeho rozumu, díky níž ze dvou soudů, jejich porovnáním, vzniká třetí, aniž bychom přitom brali na pomoc poznání jiného druhu.

Třech největších statků života; zdraví, mládí a svobody si nejsme vědomi pokud je máme, nýbrž teprve poté, co jsme je ztratili.