Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Smrt – to je totéž jako hřích.

Osud je vinen, nikdo jiný; a já, já zkusil jako pes!

Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.

Stáří, to je bídná měna, tak jako mince, kterou stáhli.

Pod růží ležet je krásou krás?

Nic neznám, ač mám o všem vědomí.

Nechť sebe hůře hříšník hřeší, nejhůř je v hříchu setrvati.

Kdybych si myslil, že mým skonem se krapet dobra vykoná, já k smrti odsoudím se honem, jako bych bestie byl zlá.

Kde chudoby je víc než dost – to ví už každé dítě dnes – tam nerodí se samá ctnost.

Mně ničeho se bát už není, neb smrt je konec, smrt je klid.

Líp kazajku mít plnou děr, než boháč být, leč nebožtík!

Lombarďanky nenosí na svých pusách zámky.

Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.

Dobro se nesmí zapomníti.

Já dobře vím, že hříšný jsem, však Tvůrce, jenž mne z prachu zdvih, nechce mne přec mít umrlcem; chce, abych kál se z hříchů svých.

Bůh – život jest a k nám se sklání.

Co dělat! Člověk nemá viny! Co naložil ti osud, nes!

Chceš-li se kochat svými city, dřív o žaloudek musíš dbát, neb k lásce hbitý, jen kdo sytý.

Budu-li kát se z činů zlých, božího dojdu slitování.

Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

Nuzota z lidí lotry činí. A vlky z lesů žene hlad.

Noc haněla jitro, o něž byla připravena, a chlad proklínal teplo, po němž hladověl.

Hezký je, kdo hezky jedná, říkáme u nás v Kraji.

Když prší, tak leje, říkáme my v Hůrce.

Obezřetnost je ale jedna věc a kolísavost druhá.

Pro jedno člověk zapomíná na druhé.

Stáří, když silné je, neohýbá se, mráz nespálí hluboké kořeny.

Kosa je hobití název pro Velký vůz.

Člověk se od hobita liší se jako hrášek od jablka.

Honem, veselá setkání čekají!

Říká se, že trpaslíci se snadno dají unést, když mluví o svém díle.

Mnohá tajemství jsou ztracena.

Ovcím se jistě ostatní ovce zdají odlišné.

Přicházej a odcházej, jak chceš, jenom nedělej rámus.

Není nad hobity, když si chce jeden pořádně popovídat!

Není nad hobity, když si chce jeden pořádně popovídat!

Osud a velké činy jsou opravdu na dosah ruky.

Ne každé zlato třpytivá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený. Stáří, když silné je, neohýbá se, mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů světlo vzejde náhle; až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.

Dnes mnoho uslyšíme a mnoho se musí rozhodnout.

Elfové se mylně domnívali, že zlu je jednou provždy konec.

Někdy je smrt lepší, než co se může stát jinak.

Nemnozí vědí o našich činech, a proto nemají tušení, v jakém nebezpečí by se octli, kdybychom nakonec padli.

Elrondova síla je v moudrosti, ne ve zbrani.

Imladris je odedávna elfské jméno dalekého severního údolí.

Je mnoho zla, které vaše silné zdi a lesklé meče nezastaví.

Když prostí lidé žijí bez starostí a beze strachu, zůstávají prostí.

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže.

Bílá látka se dá obarvit. Bílá stránka se dá popsat a bílé světlo se dá rozlámat. A pak už není bílé.

K udatnosti je třeba především síly, a až potom zbraně.

Moudré je uznat nutnost, když byly zváženy všechny ostatní cesty, ačkoli se může zdál bláznovstvím těm, kdo lpí na falešné naději.

Začít je pro každého příliš velké slovo a že každý hrdina hraje ve velkých činech jen malou úlohu.

Ten, kdo rozláme věc, aby zjistil, co je zač, opustil cestu moudrosti.

I ten nejchytřejší pavouk někde nechá slabší vlákénko.

Přesto se ve lži často skrývá pravda.

Nejvražednějším nepřítelem se nám může stát počasí.

Na světě je spousta zlých a nepřátelských bytostí, které nemají v lásce ty, kdo chodí po dvou nohách.

Jestli je tohle přístřeší, pak jedna stěna bez střechy tvoři dům.

Cestu a své poslání máme pořád před sebou.

Ať ten, kdo neviděl padat noc, ještě neslibuje kráčet tmou.