Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Nejúčinnější způsob, jak to udělat, je to udělat.

Chci to dělat, protože to dělat chci. Ženy se musí snažit dělat věci tak, jak se snažili muži. Pokud ony selžou, jejich selhání musí být výzvou pro jiné.

Je mnohem snazší něco začít než to dokončit.

Trochu teologie lze najít ve všem.

Chcete snad popřít, že některé věci působí anestetický? Že jsou stromy, které omamují, lidé, kteří vlévají sílu, dívky, které ochromují, oblohy, které berou dech?

Vlastní myšlenku přespříliš oceňujeme podle výrazu, jimž ostatní sdělují myšlenku svou.

Sázím se, že všichni myslí stále víc týmž směrem.

Vyjádření pocitu je vždycky absurdní.

Všichni lidé se vzájemně napodobují.

Člověk je krásný, výjimečný jen pro druhé! Je zas ti druzí ohlodávají!

Je-li řeč nesouvislá, vina spočívá na posluchači.

Akt psaní vyžaduje vždycky do určité míry zříci se intelektu.

Pozornost většiny můžeme upoutat jen pomocí určité zábavnosti; pak ovšem jde o pozornost pasivní.

Slova lásky bývají dětinská.

Někteří jedinci cítí, že jejich žití je odlučuje od reality, od bytí. Toto cítění v nich přenáší nákazu i na ostatní city.

Milovat, nenávidět, to obojí je vespod.

Vyhrává ten, kdo zjistí, že si zaslouží vlastní uznání.

Kdybychom věděli, nemluvili bychom – nemysleli, nerozmlouvali. Jako by vědění bylo cizí samému bytí.

Výjimečné věci mají zapotřebí lidé slabého ducha.

Zlato je cosi jako duše společnosti.

Sen rozvine jakoukoli představu.

Jedině ten, kdo se ve slastech nevyzná, bude je chtít oddělit od úzkosti.

Někdy ve spaní vznikne zvláštní soulad mezi tím, co vidíme a co víme; za bdění bychom ovšem takový soulad naprosto nesnesli.

Čím víc kdo píše, tím méně přemýšlí.

Vesmír existuje pouze na papíře. Žádná představa jej nezračí. Žádný smysl jej nepostihuje. Mluví se o něm, a to je vše.

Žádný zákon už neplatí bezvýhradně. Všechno má jen přibližnou platnost.

Jenom ti, kdo nic nehledají, nesetkávají se nikdy s temnotou.

Mám nedůvěru ke všem slovům, vždyť už tam nejběžnější úvaha ukazuje, jak je absurdní na ně spoléhat.

I nejjasnější výklady jsou utkány z temných výrazů.

V písemnictví platí neúprosný zákon, že se nic nesmí prohlubovat až na dno.

Úkladné vraždy se často páchají slovem.

Je nebezpečné provozovat umění, u něhož i ty nejmenší omyly mohou být kdykoli připsány na vrub charakteru.

Mezi lidmi platí dva vztahy: vztah logiky nebo vztah války.

Nejnesnadnější je vidět to, co je.

Kde končí duch, je tělo. Ale kde končí tělo, je duch.

Bůh není daleko. To, co se nalézá nejblíž, je on.

Kdo ví, zdali skutečná filosofie určitého člověka je sdělitelná?

Jestliže člověk chce, jsou tisíce věcí trvale bez významu. Jejich nicota je ve vašich rukou…

Všichni hlupáci se odvolávají na lidskost a všichni slabí na spravedlnost; jedněm i druhým jde o matení.

V představách si člověk připisuje zvláštní hodnotu – ať už vystupuje osobně, nebo nazapřenou.

Do sebe musí člověk vstupovat ozbrojen po zuby.

Lidé si jsou navzájem tím podobnější, čím kratší dobu je pozorujeme.

Jedinou nadějí pro člověka je objevit činné prostředky, jak umenšit, co je pro něho zlé, a rozmnožit, co je pro něho dobré, tzn. přímo nebo nepřímo poskytnout své senzibilitě možnost, aby působila sama na sebe, úměrně k sobě samé.

Bolest je cosi velmi hudebního, můžeme o ní mluvit skoro stejnými výrazy jako o hudbě. Jsou bolesti hluboké a pronikavé, mají svá andante a furiosa, táhle tóny, fermaty, arpeggia, progrese – náhlé pomlky atd.

Dno myšlení je poseto křižovatkami.

JÁ je okamžitou odpověď na každou dílčí nesouvislost, jež excituje.

Duchu nepřísluší zabývat se osobami.

Člověk je úplnější než jeho život a činy.

Pohrdám tím, co vím – tím, co mohu.

Nemůžete říci světu ani tělu: nic po tobě nechci, nechtěj nic po mně.

Jde o to, přejít od jedné nuly k druhé. A v tom spočívá život.

Každé umělecké dílo má posléze, když vyšlo z autorových rukou, svůj autonomní život, nezávislý na tvůrci, ba nezávislý i na jeho nejvlastnějších ideově uměleckých záměrech.

Když věnuji tento čas životu duše, dává mi to pak právo být po zbytek dne hlupák.

Velká duše má jako znak tu slabost, že chce vytěžit ze sebe samé nějaký předmět, který by ji udivil, který by se jí podobal a který by ji uvedl do zmatku, aby byla čistší a neporušitelnější a jaksi ještě potřebnější než samo bytí, ze kterého ten předmět vzešel.

Věda je prostě souhrn receptů, které vždycky pomáhají. Všechno ostatní je literatura.

Jednoduché je vždycky mylné. A co není jednoduché, je nepoužitelné.

Co vždycky a všichni brali jako pravdu, je skoro jistě falešné.

Bohatství je olej, kterým se mažou stroje života.

Stárnout znamená zakoušet, jak se to stálé mění.

Kompetentní člověk je ten, kdo se mýlí podle pravidel.