Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Při vyslovení názvu „Česko“ po mně lezou slimáci.

Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární.

Daly by se shromáždit asi validní právní důvody, proč by KSČM rozpuštěna být mohla, ale zdá se, že k tomu není dostatek jakési obecné politické síly. -říjen 2006

Politika by neměla hrát roli estrády.

Co si může autor víc přát, než aby hra byla chytřejší než on a vždy v nových souvislostech odkrývala nové významy.

Absurdní divadlo do té doby u nás bylo vlastně divadlem realistickým, protože doba byla ještě absurdnější.

Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.

Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.

Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.

Je to překrásný příběh – vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem . Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat.

Na nikoho kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto. (z novoročního projevu roku 1990)

Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.

Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.

Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.

Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.

Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.

Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.

Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.

Naděje je stav ducha, který dávý smysl našemu životu.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

Humor je vždycky trochu obrana proti osudu, víc psiny se rodí z nespokojenosti než z blahého a spokojeného ducha.

Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.

Muž je – z vrozené hlouposti – specialista, že je – nevím, z které vrozené nectnosti – duch univerzální, všestranný a plný podivuhodných zájmů.

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.

Ženy se nevystrojují pro úžas a obdiv nás mužů, nýbrž pro úžas a podiv žen.

Jen malí lidé se perou o prestiž, velcí ji mají.

Jen dolů, dolů spět, toť meta vytoužená: svět chce být polosvět, žena — být položena —

Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.

Oděv je jenom soubor kapes, jež slouží k uchování čtyř nebo pěti hlavních věcí života.

Nemysli na sebe, když píšeš, mysli na dojem krásy a okouzlení a skutečnosti, který máš vyvolat.

Muž se společensky uplatňuje a zařaďuje tím, co vydělává; žena tím, co vydává.

Muž je člověk davu, zástup žen je vždy poněkud komický. Žena velmi ztrácí, existuje-li hromadně.

Muž je nejvíc doma ve svém díle.

Lidská povaha je plná rozporů.

Jen poezie má výsadu, že cokoliv vidí, vidí to poprvé a cokoliv vyslovuje, říká to prvně – co svět světem stojí.

Humor je produkt sociální; individualismus je schopen nejvýš jen ironie.

Humor je nejdemokratičtejší z lidských zvyků.

Vojna je hrozná, ale horšie je otroctvo.

Staroba je parazit vlastnej mladosti.

Predstavte si to ticho, keby ľudia hovorili iba to čo vedia.

Najmocnejšou vodnou energiou na svete sú ženské slzy.

Mlaď sa zvyčajne rozhliada ako nepriateľ – čo by mohla zrovnať so zemou.

Ľudia premýšľajú skôr pod tlakom nutnosti ako zo skutočnej potreby.

Iba malí ľudia sa bijú o prestíž, veľkí ju majú.

Mladá generácia má pocit, že s ňou prichádza lepší svet. Stará garda má pocit, že s ňou ten lepší svet odchádza.

Hovoríme láska, ale je to celý zástup citov, ani ich v tom húfe nemôžeme rozoznať.

Můžu říci, že jsem svému ideálu nezůstal nic dlužen.

Literární a jiná proslulost usnadňuje erotické úspěchy.

Devatenácté století vynalezlo něco nespoutanějšího než páru a elektřinu, totiž dějiny.

Popisovat, to není nic, duch díla se musí vyhnout všem zbytečným slovům.

Jistě, je třeba začít sebou samým – ale je také třeba u sebe neskončit.

Člověk se rodí jen jednou, aby se pak ještě rodil zvolna, dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nárazech, pokud mu zbývají čerstvé a nenasycená smysly a duše potřebná k růstu.

Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.

Umění pro politickou partaj není ještě umění pro lid.

Jediná dokonalost, které moderní civilizace dosahuje, je mechanická; stroje jsou nádherné a bezvadné, ale život, který jim slouží nebo je jimi obsluhován, není nádherný ani lesklý ani dokonalejší ani sličnější.

Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.

Rozhodně je nutno trochu osvobodit ženu. Co s ní potom budeme dělat je ovšem jiná otázka.

Jak člověk jednou začne, … – totiž začít nemusí, ale dodělat musí!

Chléb je veskrze věc spravedlivá, máslo ne vždy, jedincův kořistnický blahobyt nikdy.