Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Čas je největší síla života.

Člověk, který se bojí být směšný, nemůže být nikdy až do poslední nitky veselý.

Kompromis neznamená učinit tolik, co mohu, nýbrž učinit co možná méně, než bych mohl. Kompromis znamená, že to mohlo dopadnout ještě všelijak jinak. Kompromis není přesná výslednice sil; kompromis není „zlatý střed“, neboť pohybuje se v širokém poli možností.

Papuče: Já nešťastná! Být pořád pohromadě s tou druhou, s tou rajdou, s tou hloupou bačkorou! Nebýt jí, mohla bych dostat do páru něco lepšího.

Není horší propagandy než ta, která se vnucuje.

Příroda je stále nekonečně populárnější než dějiny.

Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.

Každý trpěný nebo zakrývaný zlořád je cosi jako kapitálek ukládaný ve prospěch příštích politických dobrodruhů a šarlatánů… „Politická nutnost“ říká se věcem, které nejsou jaksi docela v pořádku, ale o kterých to nechceme říci.

Móda a paráda je ženská záležitost v hrubém a doslovném smyslu slova: odehrává se jen mezi ženskými.

Žena mluví raději o lidech, muž mluví raději o světě a člověčenství.

Politika stran nebude nikdy politika žen; ženy těžko získáte řekněme pro ideu volného obchodu, ale získáte je pro ideu lacinějšího chleba.

Šikovní lidé vnášejí do našeho světa hrdinou představu neomezených možností. Vrtáci však přinášejí a udržují celou epickou a přímo pohádkovou představu neomezených potíží, příhod, překážek a odporů.

Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.

Básník se nesmí opakovat.

Anekdota a vtip je náhlé vybití. Přímo humorné vybití. Je to odbyto jedním rázem a konec.

Neumíš-li být silná jako dub, buď silná jako jalovec nebo houževnatá mateřídouška. Ta, co bez reptání přijímá žár a sucho, zimu, plodnost i zranění.

Žena se dá zabít z lásky, ale nedá se zabít ze zásady.

Lidová moudrost vedle tisícerých pravd skrývá ještě jednu nevytěženou a bezespornou pravdu o relativnosti všech hodnot a pravd.

Koníček je mužský pud po odbornosti, projevující se v oblasti hry. Neboť koníček zůstává koníčkem, pokud je hrou a soukromým potěšením, jež člověk nechává pro sebe.

Politická strana je organizace pudu hromadnosti, jenž je prastarým pudem mužským; proto je zcela přirozeno, že ženy vstupují nesrovnatelně méně do politických stran než mužští. Politická strana je význačně mužský útvar; politika stranictví je mužská politika.

Tisíciletá minulost protéká každým: děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky.

Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno, ale takovým věčným dítětem má být i každý otec a matka.

Není pravda, že ženy porušují tajemství, nýbrž pravdou jest, že je odevzdávají neporušeně dál, nechávajíce mu pel a krásu jeho tajnosti.

Zkušenost je dobrá škola, ale školné je příliš drahé. Čas je největší síla života.

Vírou se žije, skepsí účtuje.

Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.

Spánek je nesmírně milosrdný: odpouští nám i našim viníkům.

Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si ji tak vysoce vážíme, a proto ji také nečteme.

Zahrádka není nikdy hotová. V tom směru je zahrádka podobná lidskému světu a všemu lidskému podnikání.

Zrcadlo: „Člověk je jen má představa“.

Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.

Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus „kulturního boje“.

Nebe nade mnou je bezhvězdné a nemá bohů. Jsem člověk a bojím se sebe a o sebe.

Radost květin za oknem… Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.

Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.

Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí…

Řeč je duše a vědomí národa.

Zásady jsou sice krásná věc, ale musí se z nich slevit, aby se našel střed mezi různorodými zájmy.

Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.

Mládí se obvykle rozhlíží jako nepřítel – z čeho pak by udělalo kůlničku na dříví.

Hrst elementárních znalostí a rozumná životní etika, podávaná slovem i příkladem, to je vše, čeho lze žádat na škole; a přidá-li se k tomu ještě zdraví a radost, zaplať pán-bůh: je toho dost pro největší pýchu vychovatelů.

Nejjednodušší a nejtěžší je říkat čistou pravdu.

Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.

Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.

Statečnost intelektu, to nejsou vážné názory, to je odvaha pořád myslet.

Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.

Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně – štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.

Čas je strašně relativní pojem.

Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.

Příroda je dílo vesmíru, umění však dílem člověka.

Humor je záležitost převážně mužská. Muži se daleko ochotněji nežli ženy snižují k oné komické činnosti, které se říká legrace, špás, taškářství, junda, konina nebo sranda.

Fantazie, to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být.

Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!

Otcové nezemřeli docela – jsme tu ještě já, ty, my.

O vůli národa mluví obyčejně ti, kdo národu poroučejí.

Civilizace není přece jen nic víc nežli fasáda, která jakžtakž maskuje starou divočinu života.

Anekdota nevyrůstá na tvrdém dřevě života, nýbrž bují na jiné anekdotě, proto anekdoty často kolují v celých trsech nebo shlucích.

Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk něco dát světu, musí sedět na svém malém poli jako nádeník.

Bláznovství je tragické a sluší se je chápat. Hloupost se nemá chápat, nýbrž vyvracet.

Doby se mění, ale mládí se vždycky musí nějak honosit a nadýmat, třeba to bylo v každé generaci něčím opačným.