Citáty a výroky slavných osobností, pořekadla, přísloví a lidová rčení

Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.

Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích?

U nás se vždy platilo více za muziku než za fyziku, a proto tady není žádný Einstein.

Přirozeností člověka je hledání radosti.

Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.

Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí.

Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.

Dobré není jen to, co je nové. Nové je naopak to, co je dobré.

K podstatě řeči náleží její přímo propastná nevědomost o sobě samé.

Není šedivých dnů. To jsou jen unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.

Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: „Klaune, proč ten kůň nezpívá?“ A klaun odpoví: „Není mu dáno.“ A ředitel řekne: „Tak mu dejte!“ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.

Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.

Z chytrosti nelze nikoho žádným dekretem vystěhovat. Chytrost se nedá dekretem ani nastěhovat.

Sentimentalita je vulgarizace smutku.

Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.

Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.

Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař, než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už ta surovina je buřt nebo Gigot d’agneau en croute avec gratin Dauphinois à la Créme.

Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.

Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé.

Každá žena má v sobě kus magie, kterým dokáže proměnit každodennost v kouzelný tanec života.

Ženy jsou malými zázraky, které dokážou proměnit obyčejné okamžiky v nezapomenutelná dobrodružství.

Lépe než muž rozumí dětem žena, ale muž je více dítětem nežli žena.

Láska se neživí jen city, ale také hovězími stejky.

Dostali jsme jazyk, abychom mohli mluvit, ale také zuby, abychom jazyk občas mohli podržet.

Láska je prales, do kterého když někdo jednou vstoupí, je okouzlen a nenajde cestu zpět.

V hlubinách duše ženy se skrývají dary, jež mohou změnit svět k lepšímu.

Pozorovat vesmír dalekohledem je jako procházka poutníka po nekonečném kraji neznámého.

Vesmír je jako velká knihovna, ve které jsme my, badatelé, stále jen na začátku první kapitoly nekonečného příběhu.

Láska ženy je jako ohnivá plaménková dráha, která osvětluje i ty nejtemnější chvíle.

Mnoho může síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska.

Každá hvězda, kterou vidíme na noční obloze, je pozdrav od minulosti a pozvánka do budoucnosti.

Když hledím do hvězdného nebe, cítím se spojen s všemi bytostmi v celém vesmíru. Všichni jsme jeden.

Každá planeta má svůj vlastní tichý hlas, a my, lidé, máme možnost naslouchat a poznat tajemství jejich bytí.

V síle ženy spočívá schopnost najít řešení i ve chvílích zdánlivé beznaděje.

Srdce ženy je jako nekonečný oceán lásky, jehož hlubiny jsou neprobádané.

Síla ženy spočívá v její schopnosti milovat a přesto zůstat nezávislou.

Naše existence v tomto nezměrném vesmíru je vzácným dárečkem náhody, který bychom měli ctít a chránit.

Když získáme pohled na vesmír, získává vesmír pohled na sebe samotný. Jsme jeho zrcadlem.

Ženy jsou tajemné květiny, jejichž krása rozkvétá v nečekaných okamžicích.

Každá žena je jako melodie, která hladí duši a rozjasňuje svět kolem sebe.

Očima ženy vidíme nejen krásu světa, ale i jeho hluboký význam.

Láska je pramen, který překážkami vyrůstá.

Vesmír nám odkrývá svoji tajemnou povahu jednou záhadou za druhou, a my v tom nacházíme nesmírnou krásu a pokoru.

Pokrok lidstva jde křivkou stoupající a klesající jako záznamy o horečce. Stoupá a opět hluboko klesá, ale celkově přece jen stoupá.

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti.

Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe.

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij!

Vy všichni potřebujete lásku.

Kdo není ve dvaceti letech komunistou, ten nemá srdce. Kdo je komunistou ve třiceti, ten nemá rozum.

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.

Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství.

Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.

Nevěř nikomu, komu je nad třicet.

Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci.

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.

Jediný prostředek, jak život snést, je považovat ho za krásný.