Rozesmávat lidi je prokletí. Bolest a smích k sobě nečekaně patří.

Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.

S bolestí si vystačíme sami, avšak chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet.

Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil… Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.

Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest.

Nouze a bolest se nesčítají.

Smích, jak předpokládám, je vyjádřením vzdoru. Musíme se smát své bezmocnosti vůči přírodním silám – nebo bychom se zbláznili.

Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.

Smích je svátkem obličeje.

Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo ba na světě po srandě.

Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.

Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.

Bolest není od lásky nikdy daleko.

Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.

Nikdo nemiluje bolest samu, nevyhledává ji a nechce, prostě proto, že to je bolest…

Šplhání vzhůru je bolestné a z výšek se snadno padá dolů.

Chceš-li, aby tě přestal bolet zub, ukaž jeho kořen slunci.

Chytrost, ne směšnost, musí vyvolávat smích.

Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.

Pochválena buď radost a pochválena buď bolest. Obě jsou sestry a obě posvátné. Utvářejí svět a nadnášejí velké duchy. Jsou silou, jsou životem.

Čím to je, že lásku a život provází tolik bolesti, námahy a špíny? Ptám se Vás – čím to je??

Směšný může být každý. Vtipným jen bystrý.

Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.

Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest.

Je zvláštní, že parodovat je snazší, než stvořit parodované.

Smích nikdy není pronic a zanic, snad jen u šílených lidí.

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka.

Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.

Dobré panování lásky, neboť odvrací mysl svého věrného od všech věcí nízkých. Nedobré je panování lásky, neboť čím větší věrností je jí oddán její věrný, tím větší a bolestnější jsou rozpoložení, jimiž musí projít.

Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.

Smrt je lékem proti bolestem, které si způsobujete.

Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.

Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.

Nezabíjí se hněvem, ale smíchem.

Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství – avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.